Některé situace v rodině mohou být skutečně náročné a vyžadují si sílu a odhodlání. Když se snažíte stanovit zdravé hranice pro své dítě, ale někdo blízký je neustále narušuje, může to vést k napětí a frustraci. Jak ochránit své dítě a zároveň udržet rodinnou harmonii? To je otázka, kterou si klade mnoho rodičů.
Když se pravidla setkávají s rozmazlováním
Nejsem matka podle příruček, která by svému dítěti vážila každé zrnko rýže a zakazovala mu televizi. S manželem máme pro našeho pětiletého Kubíka nastaveny pouze základní, zdravé hranice. Chodí spát kolem osmé večer, před spaním se nedívá na mobil ani na pohádky a sladkosti dostává jako odměnu po normálním jídle, nikoli místo oběda. Kubík je živé, citlivé dítě a když má jasný režim, je s ním skvělá domluva – je klidný, v noci spí v kuse a netrpí záchvaty hněvu.
Bohužel, jediný člověk, pro kterého jsou tato pravidla jen cárem papíru, je manželova matka Věra. Kdykoli si vezme Kubíka na víkend, opakuje se úplně stejný rituál. V pátek odpoledne jí předávám tašku s věcmi a pokaždé jí v klidu a s úsměvem připomenu: „Věro, prosím tě, hlavně ať nejí čokoládu na lačno a ať je v posteli do osmi, jinak je druhý den přeťažený a pláče.“ Tchyně na mě kouká s tím svým chápavým, láskyplným pohledem, kývá hlavou a se sladkým tónem odpovídá: „Ale samozřejmě, Ivetko, já to přece vím, vychovala jsem dva syny.“
Realita za jejími zavřenými dveřmi je však úplně jiná. V neděli večer nám Kubíka přinese zpět a už v předsíni vidím, která bije. Chlapec má zarudlé kruhy pod očima, je roztržitý, přepracovaný a na jakékoli běžné oslovení reaguje hysterickým jekotem. Tchyně mezitím stojí ve dveřích, tváří se jako ta nejlepší babička pod sluncem a s lehkým povzdychnutím říká: „Byl zlatíčko, ale ke konci už byl nějaký protivný. Vy s ním asi doma moc neumíte pracovat, je strašně nervózní.“




