ADVERTISEMENT
ADVERTISEMENT

Pravda se vždy ukáže během první hodiny po jejím odchodu. Když chci Kubíkovi dát normální večeři – například obyčejné těstoviny nebo polévku –, začne se vztekat a hází talířem o stůl: „Toto nechci! Babička mi dávala koblížky a čokoládové tyčinky, když jsem chtěl!“ Když se ho zeptám, co dělali před spaním, bezelstně vyklopí, že o desáté večer ležel s babičkou v posteli a na jejím tabletu se díval na videa na YouTube. Vrcholem všeho bylo, když mi minule při ukládání do postele s vážnou tváří řekl: „Maminko, babička říkala, že ty jsi moc přísná a všechno mi zakazuješ, ale u ní mám prázdniny.”

V té chvíli se mi vařila krev v žilách.

Klíčové rozhodnutí pro zdraví dítěte

Tady nejde o to, že by babička vnukovi dopřála jednu zmrzlinu navíc nebo mu přečetla o pohádku více. To je u babiček normální a nikdo by proti tomu neřekl ani slovo. Tady jde o systematické narušování rodičovské autority a sobecké kupování dětské přízně za cenu toho, že dítě totálně vykolejí. Tchyně si užije dva dny v roli hodné čarodějnice, co na všechno kývne, a v neděli nám předá hysterické, předávkované cukrem a nevyspalé dítě, které pak doma další tři dny dáváme dohromady.

Pondělky po víkendu u babičky jsou pro nás noční můrou. Kubík ve školce nezvládá fungovat v kolektivu, je agresivní, odmítá oběd a večer usíná za hysterického pláče až o půlnoci, protože má úplně rozhozený biorytmus.

ADVERTISEMENT
ADVERTISEMENT

Leave a Comment