Boj o život: Císařský řez v hodině dvanácté
Nejdříve jsme museli myslet na to nejdůležitější: dostat fenu do bezpečí. Nedokázala se pořádně postavit a každé její nadechnutí provázelo napětí v celém těle. Tomáš mi ukázal vydupanou zem kolem borovice. „Podle stop tu musela být minimálně dva dny, možná tři.“ Položila jsem jí dlaň na bok a opatrně zkontrolovala reakce. „Začíná rodit,“ řekla jsem. Přepravili jsme ji do ambulance co nejšetrněji, protože každá minuta byla kritická.
Po příjezdu jsme okamžitě zahájili vyšetření. Když se ukázalo, že první štěně uvízlo v porodních cestách a přirozený porod nemůže bezpečně pokračovat, rozhodnutí bylo jasné. „Jdeme na císařský řez.“ Operace trvala čtyřicet sedm minut. Seděla jsem u operačního stolu a soustředila se na každý pohyb. Ze sedmi štěňat se nám podařilo zachránit šest. Jedno, bohužel, nepřežilo. Takové chvíle nikdy nejsou úplným vítězstvím, i když uděláte vše, co je ve vašich silách. Fenu jsme pojmenovali Tara. Nevěděli jsme, kdo ji ke stromu přivázal, ale věděli jsme, že už nebude muset bojovat sama.
Záhada mikročipu: Mrtvá, a přesto živá
Následující den přišla do ambulance moje kolegyně Lucie, která nám pomáhala se péčí o Taru a její štěňata. V rukou držela čtečku mikročipů. „Martino, musíme ji zkontrolovat. Možná se nám podaří zjistit, komu patří,“ navrhla. Přikývla jsem. Přístroj zapípal a na obrazovce se objevilo číslo. Lucie ho zadala do příslušné evidence a chvíli čekala, než se načetly údaje. Pak zmlkla.
„Co je?“ zeptala jsem se. Neodpověděla hned. Ještě jednou zkontrolovala číslo a pak se otočila ke mně. „Martino, tento čip je registrovaný. Majitel je Viktor Krajčír.“ Zamračila jsem se. Tara tedy kdysi měla jiné jméno, což nebylo nic neobvyklého. Pak jsem si ale všimla dalšího údaje. Status: UHYNULÁ. Zůstala jsem nehybně stát. „To nemůže být správně,“ zašeptala Lucie. Podle evidence byl datum úhynu zapsán před jedenácti měsíci. Podívala jsem se na Taru, která ležela v klidném koutě ambulance. Pes, který byl v evidenci veden jako uhynulý, ležel před námi živý.
Podezřelé záznamy a otázky bez odpovědí
Nebyla to jen administrativní nezrovnalost, kterou jsme mohli bez dalšího zkoumání odložit stranou. V kombinaci s okolnostmi nálezu, řetězem a označením na kovovém zámku šlo o informace, které bylo nutné důkladně prověřit. „Musíme zjistit, kdo tento údaj zapsal,“ řekla jsem. Lucie se vrátila k záznamu a otevřela podrobnosti registrace. Tehdy jsem si všimla jména veterináře, který měl její smrt potvrdit: doktor Milan Šimek. To jméno jsem znala. A právě v tu chvíli se celý případ začal měnit v něco mnohem vážnějšího.




