ADVERTISEMENT
ADVERTISEMENT

Edward vysvětlil, že chce na vlastní oči vidět, jak se chovají jeho zaměstnanci k člověku bez peněz, bez postavení a bez známostí. Nechtěl sledovat upravené prezentace manažerů ani poslouchat připravené projevy o společenské odpovědnosti. Chtěl vidět každodenní život v centru, když si lidé myslí, že se nikdo důležitý nedívá.

O několik hodin později stál Edward před zrcadlem a téměř nepoznával vlastní tvář. Oblékl si roztrhané polo tričko, kalhoty se skvrnami a nesourodé sandály. Vlasy si rozcuchal a tvář si zašpinil tak, aby vypadal jako člověk, který už dlouho neměl možnost se pořádně umýt. Z muže, který obvykle vstupoval do místností v doprovodu asistentů, se stal zanedbaný starý člověk.

Chladné pohledy a nečekaná pomoc

Když Edward překročil vstup do Le Grand Impérial, na chvíli se zastavil. Nákupní centrum zářilo světly. Ve výlohách se leskly drahé hodinky, kabelky a šperky. Z restaurací se šířila vůně čerstvého jídla a na širokých chodbách se pohybovaly rodiny s dětmi, turisté i lidé, kteří si přišli užít den nakupování. Edward znal každou část této budovy, ale nikdy si nepředstavoval, jaké to bude, když sem vstoupí jako člověk bez peněz.

První pohledy přišly téměř okamžitě. Elegantně oblečená žena si přitáhla kabelku blíže k tělu. Muž v drahém kabátě se od něj odvrátil a nahlas poznamenal, že vedení by mělo lépe kontrolovat vstupy. Dvě mladé ženy se rozesmály a jedna z nich si zakryla nos: „Fuj, to je odporné. Proč sem pouštějí takové lidi?“

Edward pokračoval dál. U stánku s rychlým občerstvením se zastavil, protože ho skutečně trápila žízeň. Přistoupil k pokladně a podíval se na mladou zaměstnankyni. „Paní, mohli byste mi dát trochu vody? Jen obyčejnou vodu. Jsem velmi žíznivý.“ Žena si ho přeměřila od hlavy k patě. „Nemůžete tu jen tak stát,“ odvětila chladně. „Pokud si nic nekoupíte, uvolněte místo.“

Edward cítil, jak se mu v hrdle usazuje trpkost. Nešlo o vodu. Šlo o to, že žádost, která by za normálních okolností nepředstavovala žádný problém, se změnila na důvod k ponížení. Vedle něj stál muž s tácem plným jídla. Podíval se na Edwarda a pak na pokladní: „Zavolejte ochranku. Takoví lidé sem nepatří.“

O několik okamžiků později přišel pracovník bezpečnostní služby a vyzval Edwarda k odchodu. Edward se rozhodl neodporovat. Chtěl vidět, jak daleko jsou lidé ochotni zajít. Když kráčel chodbou, cítil na sobě pohledy návštěvníků. Někteří se tvářili znechuceně, jiní předstírali, že ho nevidí. Pak se ale stalo něco, co nečekal.

ADVERTISEMENT
ADVERTISEMENT

Leave a Comment